aneb život otce na rodičovské a po rodičovské

Radim Keith

« »

Nepravidelný občasník »



23:15 15.4.2021 Barák nám obsadili Pokémoni. Myslel jsem si, že to umřelo s rokem 2000. Nějaký vtipálek to pak asi našel a díky chytrým telefonům se to rozmohlo jako hledání kešek. Teď to dvojčata drtí na Netflixu a dneska dorazil druhý Pikachu (jasně, jedna nejdřív nic nechtěla, ale nyní ho mají obě).
Ráno vstaneme, piští to jako Pikachu.
Odpoledne jíme oběd, piští a mluví to jako Pikachu.
Večer už mám žluto před očima a zase to doma piští jako ten vražedně elektrizující žlutý ďábel.
Takže: pika pika a následně pika pika pika! Čůůůůůů(s)

21:56 29.3.2021 Psal jsem dlouhý status o tom, že se naše čuby do sebe pustily.
Ale je to spíš pláč na cizím hrobě. Dám si panáka a poprvé (!!) napíšu, že se z toho nepos*** a uvidím, co bude dál. Hlavně všichni klid. Domácí čovidní vězení nám (mi) už asi leze na mozek. No, zítra tu sem dám asi nějakou fotku roztomilého koťátka, abych zase nasbíral trochu víc lajků...

22:37 28.3.2021 Jediné, co mě zaujalo na sčítání, bylo číslo odeslaného formuláře: 1050000 :D

20:44 14.3.2021 Láska existuje, hranice nemaje. Lidi, dnes jsme se s Jájou rozněžněli jako Helenka Růžičková. Viděli jsme na parkovišti, jak jeden kluk přišel k dívce a protože umím odezírat ze rtů, říkal jí něco na způsob toho, že se mu líbí a jestli by nemohl dostat číslo. A ona mu ho dala a ten úsměv, který vyl vidět, ozářil celé parkoviště

21:47 25.2.2021 Milé děti.
Je rok 2021. To je rok... ale to je jedno. Chtěl bych vám vyprávět o některých skvělých věcech, které vaši rodiče dříve užívali. Chtěl bych vám to vyprávět tak, jako to kdysi dělali naši prarodiče, když vzpomínali. Ono, nemyslete si, stačí krátká doba (kort těm, co dost hulí) a na všechno se zapomene.
Jak následně se nyní stává reálné české přísloví: Sejde z očí, sejde z mysli.
Kino. Jak bych vám to... no, zkrátka, máte doma určitě televizi aspoň s uhlopříčkou 139 cm a více. Tak nyní zavřete oči a tu televizi si mnohonásobně zvětšete. A máte kino. Stejně jako doma i v kině se mohlo jíst (hlavně to nezdravé, ale dobré

22:00 22.2.2021 Tak mě tak napadlo, nechce někdo mít něco jiného než tu jedinou současnou nemoc? Klidně pošlu trochu té mužské rýmy

20:48 3.2.2021 Co napsat. Je toho tolik, že byste to hltali, pak mi dali miliony lajků a tisíce sdílení...
Stačí se zmínit, že je tu další etapa předělávání vnitřku domu a místo vany se koupeme v dětské vaničce

21:28 24.1.2021 Jak jsme si objednávali bazén.
Dvojčata milují vodu. I sníh. Mlhu nesnáším já, protože není nic vidět. Ale ať je voda v jakémkoli skupenství, informace, že dvojčata milují vodu, je na místě. Takže co uděláte, když vaše dítko má rádo vodu, potažmo koupání a vy nemáte bazén, abyste mu dopřáli trochu toho cákání v horkých letní vedrech? Jdete si jej objednat. Právě mají slevy. Super. Jedeme s Jájou do obchodu, kde kde nám nejznámější zahrádkář prodá, co jen budeme chtít (o tom až dodatečně).
Vejdeme do obchodu a mimo čtyřek prodavačů tam není ani noha. Je to jako v tom americkým detektivním seriálu, když na benzínku přijede zamilovaný pár a kluk rozesmátý tankuje, zatímco rozvášněná holka jde koupit nějakou tu ledovou Colu pro svýho týpka, aby ho schladila. A všichni se na tý pumpě na ně dívají... Tak takhle to vypadalo i s námi. Akorát my chtěli bazén. Ochotný prodavač ve středních letech, který trochu vypadal spí jako poslední zapomenutý ajťák než jako vedoucí sekce motorových pil, ale přežvykoval pod rouškou jako zdatný hokejista v první třetině zápasu, takže jsme mu věřil, že to dá, se nás ujal. Ochotně, jako vilný prodejce multi level marketingu, nám pomohl vybrat všechny nezbytné součásti na bazén (ale stejně jsme nakonec zapomněli na plachtu). Jo! Jenže teď to přijde:
"Tak, máme hotovo. Ale vy si ho tady nemůžete koupit..."
Zdálo se mi, že se pod rouškou dokonce zašklebil jako Clint Eastwood. Naštěstí ale pokračoval. "Já vám dám tenhle štítek a vy si zajdete všechno vyřídit na pokladnu."
Jasně, na pokladně se platí, to nebude problém.
BYL. "Podle nařízení vády... blablabla... musíte zboží objednat telefonicky. .."
Nebudu zdržovat dychtivé čtenáře, a tak jen názorný sled událostí:
Pokladní: "Vy mi jako zavoláte na tohle číslo a já vám to jako napíšu na eshop a vy si jako pro to přijedete..."
Tak jasně, mám školu ochotnického divadla, to svedu.
Dala číslo, já volal, objednal a měl jsem při tom ještě takové ty prima hlášky, jaký se dávají všem do call centra, abyste odlehčili situaci.
Poslední věta prodavačky: "A kdy si pro to k nám zajedete?"
Já zkušeně: "Noooo, mám to k vám tak půl hoďky... to máte ještě otevřeno, ne?"
"Jasně, díky," cvak, telefon se položil a pokladní se ohne pod pokladnu v křečovém smíchu. "To mi doma neuvěřííííí..."
No, jak se zdá, nám asi taky ne.
P. S. Bazén objednaný a zaplacený. Přijde až v polovině února :D

Jo, doba je zlá.. fakt :D

20:04 15.12.2020 Ještě dva dny nás dělí od týdenního půstu teplé vody a topení. To je tak, když si na zimu musíte vyměnit kotel, který ale musí spustit revizák, který má čas až za týden. Ovšem, když mu náhodou kominík zavolá, že zda by mu neoplatil službičku a nedojel sem dřív (protože aspoň ten kominík to řešil), znamená to, že dorazí ve smluvený termín o týden později.
No co. Přímotopy jedou, já si neodpustím denní dávku sprostonárodního žargonu na téma teplo či zima, dvojčata se umyjí v kyblíku teplé vody a my taky a jsme všichni spokojeni. Jak na chalupě. Akorát, že tu bydlíte nastálo :D :D :D
Škoda, že není sníh. Mohli jsme skákat v plavkách do závějí.

19:14 11.12.2020 Milý Ježíšku,
jako každý rok Ti píšu, tak nevynechám ani tento. Vím, že ty dopisy jen přelítneš. Přeci jen je jich hodně. A tak stručně, věcně a vážně jen pár vět.
Jakožto dospělý, jsem celý rok psychicky nevyrovnaný, ale je to tím, že se buď nevyspím, nebo se řeší ty dospělácké problémy, co děti nezajímá, protože děti žijí v přítomnosti, ale my musíme myslet na budoucnost a hrabat se v minulosti. Takže jestli jsem někdy zlobil, určitě jsem to nemyslel zle. Přál jsem si hodně věcí, ale chápu, že jako malý nejsi schopen uzvednout tak těžké nebo velké věci a tak se můj seznam zúžil jen na pár malých přání: Zdraví - no jasně, nejsi doktor a jak se říká, příroda léčí, doktor uzdravuje. Takže vlastně jen aspoň další rok ponech v přírodě vše, co je pro nás všechny prospěšné. Lásku - někde je jí hodně, někde není žádná. Hele, to bys měl trochu vyvážit, ale ty to jednou dáš, to Ti věřím. Štěstí - každý má štěstí v něčem jiném, ale není hmotné. Vlastně má každý to své štěstí před sebou. Ale někomu bys mohl pomoci ho probudit, pokud mu spí.
Třeba mi ještě k tomu něco přibalíš. Znám Tě, jsi to šprýmař jeden. Takže s lehkou nadsázkou nadělíš i něco navíc. Předem dík, ale hlavně díky, že jsi nás i letos nevynechal a nenahradil tě třeba ten děda, co jen užírá sušenky a srká mléko. Zase se na Tebe těším, ty kluku malej, i když já už jsem dávno vyrostl ;-)

22:32 3.12.2020 Jako naše Amálka by z fleku mohla tvořit kód Enigma II. Jedeme autem domů ze školy a že si chce zahrát hru. Pravidla jsou jasná. Budeme hádat zvíře. Tak začíná:
"Má to balkón..."
"Počkej, Amálko, ale ŽÁDNÉ zvíře nemá balkon."
"Má tati, hádej! Má to balkon a ruce skrčený a i nohy silný jako Tyrannosaurus Rex."
"Hele, to je divný... nevím."
"Má ještě uši jako zajíc!" pokračuje zcela vážně dcera svoji naprosto pro mě nelogickou hádanku.
Tak jako co? Hledám odpovědi, ale brzdí mě tam pořád ten balkon. BALKON?
"Já nevím..." řekl jsem až po pár kilometrech, kdy se holka na zadním sedadle už docela chichotala.
A tak se ptám vás. Je to ZCELA LOGICKÁ hádanka (někde v levelu IQ 140 + 50 tisíc rádců): CO JE TO ZA ZVÍŘE?
>> Má svůj balkon, ruce a nohy jako T- Rex a uši zaječí? Kdo to uhádne a koho to rozbrečí?<<
Řešení nabídnu v dalším postu.

13:44 30.11.2020 Zpátky ve škole. Jupí, tak jdeme učit. 8. třída a zeměpis. Máme Hospodářství ČR. Tak trochu úvodu. Dostáváme se až na 18. potažmo 19. století a průmyslovou revoluci.
Nostalgicky vzpomínám na film Marečku, podejte mi pero a jako správný učitel se dětí ptám:
"Tak, děti, a jak tedy říkáme v průmyslové revoluci 19. století?"
- nikdo neví, tak napovídám s přímou ukázkou kmitu ruky jako parní lokomotivy (š-š-š-š-š-š-š-š-š-š-š) -
Jeden žák se přihlásí:
"Já vím! Století ŠIKANY!?"
Aha, no tak o tom nemám ani PÁRU...

22:02 29.11.2020 Zítra je poslední listopadový den a protože už hoří první adventní svíčka, začíná mi melancholicky nostalgicko romantická nálada. Neříkám, že všichni, ale mnoho tváří se změní a jejich oči se víc třpytí. Je to možná vánoční výzdobou nebo prvním svařákem s přáteli. Stejně si však myslím, že někteří zkrátka podlehnou kouzlu Vánoc a změní se na opravdu dobrého člověka. Přál bych si, aby Vánoce byly celý rok. Aby postupující nálada, která graduje na Štědrý večer, mezi námi byla celých 365 a čtvrt dne. Mám rád Vánoce. Ne pro spousty dárků a neustálého shonu, ale pro zajímavou, zlatě oděnou náladu. Pro tu atmosféru. Pro ty vzpomínky. Pro pohádky, které se mohou stát skutečností.
Krásný adventní čas a nejen ten.

12:22 29.11.2020 Krásný první adventní týden.
Právě jsem zjistil, že jak pořád makáme na baráčku, aby se tu dalo důstojně bydlet, tak jsme nekoupili ani svíčky na adventní věnec. Takže za chvíli jdu na tu kupu pytlů a krabic hledat staré adventní svíčky, které jsem si prozíravě nechal

09:10 23.11.2020 Krááásné pondělí!
Co si víc přát, než když vás v pět vzbudí veškerá havěť (dvojčata ne, ta ještě v tu dobu tvrdě spí) v domě. Zvracející kočka? Není problém, utřu a čekám na devítku, až otevře veterinář. Prdící kočka, která si vybrala nejbližší záchod, aby nám udělal dobrý odér v ložnici? Není problém. Jen čekám, sakra, už na ty zbylé dveře do pokojů, abych se konečně mohl na noc zavřít. Fenky, které projedou misky koček a pak se mi div málem nenakvartýrují do postele místo Jáji, která právě odjela do práce? Není problém, táhnu je jak pytel uhlí ven, protože odmítají použít svoje nožičky.
Jo, den začíná dobře.

18:43 18.11.2020 Začínáme v matematice PŘÍMKU. Holky mají za úkol namalovat přímku "k" a na ni bod N.
Amálka narýsuje.
Ptám se: "Amálko a jak se ta přímka jmenuje.... ?"
Amálka: K.... KŘIVÁ?

19:07 1.11.2020 Překvapení č. 2
Tímto dnem se z nás stali praví vesničané. Krásná víska s přibližně tisíci obyvateli nedaleko Labe a snad milionem koní kolem dokola

10:13 15.10.2020 PROČ děti, když jdou do školy, nechtějí vstávat a když je distanční výuka, tak mi tu lítají už od půl sedmé? Tvl, co je to za senzor a v jakém sektoru ho najdu?

10:07 22.7.2020 Dětské hry. Můžete hrát člověče, nezlob se, dostihy a sázky nebo moderně na telefonu pexeso, rychlostně pohotovostní hry typu "chyť tu rybu dřív než protivník" a tak všelijak podobně. Holky mají ve svých telefonech nainstalovanou asi už třítisícousemdesátoupátou hru pro děti, avšak využívají jen asi tři, k tomu je to drží tak půl hodiny a pak jdou raději ven na koloběžku. Tuhle jsme hráli zrovna nějakou hru jako dětskou olympiádu, kde máte několik kol a snažíte se třeba předběhnout protivníka, a to všechno díky zvířátkům, které si vybereš. Já si vybral hezkou stračenu. Když jsem s ní vyhrál už asi třetí hru, Amálka na mne uznale koukne a řekne:
"Teda tati, ty jsi ale dobrá KRÁVA!"

11:00 20.7.2020 Sledujte naše příběhy na FB - Dvojčata na útěku. Jsme také na Instagramu - Dvojčata na útěku, kde jsou i jiné fotopříběhy :)

13:26 23.6.2020 Čteme.
"Ráno ZAKOKRKAL kohout."
Já se pokrkám smíchy. Ještě, že to neslyší paní učitelka.

08:50 10.5.2020 V českých slovech je někdy krásný ZMATEK, když třeba dnes přeje ten, kdo vyšel Z MATEK, ke dni MATEK. Vše nejlepší, maminky!

18:32 26.4.2020 Včera nám shodou miliónů náhod utekly z domu obě fenky. Když jsem je honil, sousedi se mne ptali, zda honí tu motorku, co kolem projela.
"Ne, to byl cyklista...." ufuněný odpovídám.
Teď mi to dochází... doufám, že vám taky.

10:16 22.4.2020 Dvojčata se zcela vymkla kontrole. Ráno si připadám jak v pavilonu opic. Dopoledne mi to přijde stejné, jako při vyučování tělocviku 30 adolescentů v tělocvičně, která má brutální akustiku. Po poledni to vypadá jako nálet bombardovacích letadel, jen nevybuchují bomby, ale moje a Jájiny nervy. Večer... jsme zjistili, že se připlížily k jedné do pokojíku a tam nerušeně až do těžké noci vesele společně, ale kupodivu potichu, aby nás nerušily, dováděly...

11:15 12.4.2020 Někdy mají "svůj den" dvojčata už od rána. Neustálé hádky o všechno, možná i o lepší světlo ve svých pokojících. Pokračování následuje i u ranní snídaně. Dohady nekončí, otec začíná být na svým soustem lahodného chleba se sýrem nevrlý. Rozčísne atmosféru milionů slov svých potomků:
"Tak už dost! Teď jíme a bude tu ticho! Jsem váš IMPERÁTOR!"
Vteřina ticha znehodnotí Emčina otázka:
"Co je to OPERÁTOR?"
Jája se dusí svým soustem...

11:51 2.4.2020 Jasně, blogger má volno a jeho jedinou náplní je vymýšlet, co za fotky nebo příběhy postnout na zeď facebooku nebo jeho stránek. OK, zase jsem jiný :/ zajímavý, že na to buď nemám čas, náladu nebo jsme totálně obyčejná rodina jako každá druhá na Zemi. Takže vlastně asi žádný blogger nejsem. Hustý zjištění.
Vlastně je to jako skoro v každé rodině v tomhle stavu - s dětmi se od rána učím jak v televizi s vysíláním pro školy, tak pak, co máme v učebním plánu na tento týden. Pak si zasednu vyřídit svou práci pro moje žáky, napíšu pár mailů, zkouším se dokopat i k mému sebeučení (spíš trýzňosebeučení), nakonec si jak mladý tak starý pustíme nějaký film z Netflixu (jasně, už na něj došlo, protože TV jinak vysílá samý Esmeraldy nebo miliony pořadů o vaření) a pak už jen večer a spát.
P.S. Sem tam si dopřeju, kdo znáte, i Lucifera - a fakt je to dobrý!
P.P.S. Držte se.
P.P.S. A klidu.
P.P.P.S. Že všechny zdravím!

19:21 20.3.2020 Zjištění týdne: Nezmizela mi ni jedna láhev vína, ni jedna láhev rumu. Jako fakt!

17:53 15.3.2020 Neděle.
U nás dobrý. Dvojčata se ještě nezabila mezi sebou a ani my, kupodivu, nejsme jakkoli rozložený. S Jájou sedíme sem tam na internetu kvůli hlášení od vlády a já při tom dělám stránky pro mé žáky II. stupně ZŠ, aby si mohli zopakovat nebo dál učit zeměpis (chichi, nedám jim pokoj) a při tom ještě vymýšlím, jak se všichni zabavíme (klidně beru další možnosti a doporučení i od vás).
Ještě jsem si, jako učitel, ani nenalil víno (jak tu někde na FB bylo zmíněno) :D :D
P.S. A co vy? Doufám, že u vás je to všechno v pohodě.

11:16 13.3.2020 Vydržel jsem s dvojčaty na rodičáku přes čtyři roky. Teď si myslím, že s nimi ten měsíc asi nedám. Raději krotit třídu deváťáků.

12:38 17.12.2019 Sice to nevypadá na Vánoce se sněhem, ale i tak, až mne UVIDÍTE, ŽE TANCUJU NA CHODNÍKU BREAK DANCE, přejděte na druhou stranu. Zcela určitě mám pod nohama náledí...

22:49 11.12.2019 Krátký status:
Jako správný bloger a influNĚCO na vás taky zapůsobím.
Za chvíli budou Vánoce (no jako fakt, už jen pár dní :D) a tak půjdu příkladem a nebudu FB nebo Instagram zahlcovat každodenními posty, co zrovna děláme a proč to děláme. Přeci jen budu s Jájou třeba ještě kupovat dárky, zajdeme do kina s dětmi nebo na vánoční trhy :) Užijeme si to. Užívejte také. O tom to je.
P.S. Neodpustím si - za 12 dní tu jsou Váááánoce - jupí!

22:50 5.12.2019 Čert s Mikulášem.
Chtěl jsem tu napsat nějaké moudro na to, zda strašit děti nebo ne. Pak jsem si uvědomil, že my žijeme v permanentním stresu a strašení, abychom nepřišli pozdě do práce, jinak nám strhnou prémie, aby se stihlo to či ono. Aby maminka nepřipálila oběd. Aby tatínek dobře zatloukl hřebíky... A vůbec k tomu nepotřebujeme ani Mikuláše a máme to celý rok.
Takže NO STRESS :D
U nás to bylo jako rychlá prohlídka hradu. Zvonek, bububu, kde jsou dítka, kuk, tady jsou hříšky. Pojď sem a řekni básničku. Tak, a jsi vykoupeno. Zas na rok zůstaneš rodičům na krku. Šup panáka, šup ven. Za rok haleluja! Ve jménu otce, mamky a dítek nehodných, amen.
Veselého Mikuláše. Čerty, ty potkáte na silnicích. Snad nás v noci budou hlídat.

08:38 2.12.2019 Více také najdete na FACEBOOKU a INSTAGRAMU pod názvem DVOJČATA NA ÚTĚKU :)

20:51 20.11.2019 Volám Jáje. Zvedne to Emča a říká úlisným hlasem:
"Ahoj, miláčkuuu..."
"Nazdar Emí, nech toho a dej mi mamku..." říkám.
"Dobře, tak jinak," odpoví dcera a dodává, "jsem jako tvoje žena- Co je zase?"
"Jenže tohle odpovídá maminka vám, kde jí voláte po padesáté..." odpálkuju rychlou odpovědí a už se trochu začínám smát. "Dej mi mamku!"
V telefonu to zaškrábe a znovu totálně úlisným hlasem zazní věta: "Není tadyyyy, odešla s pooošťááákem..."
A tak si tu žijeme. Ani vlastní ženě se už člověk nedovolá.

21:27 10.11.2019 Týden tatínka dvojčat:
Dvojčata dosáhla čtyřleté mety tak rychle, že kdyby se tou rychlostí cestovalo, můžu jezdit pro banány do New Yorku. Mluví, myslí, vymýšlejí.
Pondělí:
Je sedm. Jakási rozcuchaná hlava vykoukla k nám do ložnice. Pak druhá. Hurá, vstáváme. V kuchyni vyndávám z chlebníku růžového poníka. Směju se tomu. Je to tak od dětí milé. Při jídle trochu drobí. Nevadí, tak to pod nimi vyluxuji a vytřu. Ty naše dvojčata se tak krásně při hře smějí. Mám rád dětské hlásky. Oběd prý není podle jejich gusta, ale po půl hodině přesvědčování tu studenou krmi snědly. Přisuzuji to spíš konečnému dostavení hladu. Doposud po každém upozornění chtějí maminku. Chápu jejich odloučení, taky už si svou ženu přeji doma. Večer se jim nechce tak rychle spát, jak jsem si zprvu představoval. Nekonečno otázek s nekonečnem chtění na záchod. Poprvé jsem použil vyhrožování, ale ti malí teroristé to se smíchem přešly. V manželské posteli přemýšlíme, co by je navedlo na tu správnou cestu andílků v domácnosti.
Úterý:
Docela jsem se dobře vyspal. Je sedm a už se moc těším, co budeme s našimi dvojčaty dělat. Vykoukne jedna hlava do ložnice, druhá hlava i s trupem za velikého křiku přilítne na můj pupek. Trochu to bolí. V bezvědomí jsem byl jen pět minut, dobrý. Dvojčata zatím nic nerozbila ani neroztrhala. Obě sedí na mě. Setřesu je a naháním do koupelny. Vida. První ranní hra na honěnou. V kuchyni vyndávám z chlebníku růžového koníka až po čtyřech minutách. Zasekl se tam, mezek. Trochu mne to rozhodilo, ale hned, jak přijdou děti na jídlo, jsem hned klidný. Dvojčata kreslí a už jsem třikrát řešil malé přestupky v tahanici o tužky. Doufám, že se co nejdříve uklidní. Beru to s rezervou a nechám si je to vyříkat mezi sebou. Pak už jen řeším kousanec u jedné a škrábanec u druhé. Ale hezky kreslí. Při obědě jim zase půlka spadla na zem! Takhle se přeci jídlem neplýtvá. Ale zametu to. Už jsem je několikrát upozornil, že zlobení do naší rodiny nepatří. Chtějí maminku. Já chci klid. Odpoledne jsme na ně oba, ale stále si připadáme v oslabení. Jsou opravdu jen dvě? Večer jsem čtyřikrát navštívil pokojíčky dcer, ale už nemám sílu jim neustále vysvětlovat, že se má jít spát. Výhrůžka čertem nebyl dobrý nápad. V noci jsem k nim vstával asi pětkrát. Z toho hodinu u jedné z nich spal, protože se bála.
Středa:
Je sedm. Zjistil jsem to, protože na mě přistála jedna z dcer, druhá krouží kolem postele a něčemu se směje. Hned je posílám do koupelny a hrozně se mi chce spát. Nemůžu. V kuchyni doluju růžového koníka z chlebníku. Sakra. Jsou tam dva. Druhý je fialový. Trvá mi to asi deset minut. Jdeme ven, ale oblíkání a obouvání se nesetkalo s dobrou náladou dvojčat. Moje nálada s trpělivostí si už balí kufry. Dvojčata chtějí maminku, já chci, aby se oblíkly, jinak nám z dvouhodinové procházky zbyde cirka jen čtvrt hodiny. Nikdo nechce ustoupit ze svých požadavků. Začíná vyhrožování čertem už v poledne. S obědem si na mne nepřijdou. Je takové jídlo, které jim chutná a měly by ho sníst hned a nic nevyhazovat z talíře na sebe nebo podlahu. Bože! Je tam zase nastláno! Nutím je si to po sobě uklidit. Chtějí maminku. Ptám se, jestli spíš nechtějí čerta. Odpoledne jedeme spolu všichni nakoupit. Dvojčecí slib poslouchat a být hodný se vytratil hned po výstupu z auta. Obchody jsou totiž jedna velká prolézačka a honit se mezi regály je ta pravá adrenalinová zábava. Jako by tušily, že se nám příčí zvednout hlas mezi lidmi. Skupinka Japonců si po půlhodině zvědavě fotí rituál rodičovské výchovy minulého století s finálním naplácáním na zadek za mohutného křiku malých teroristů. Doma se situace vyostřuje jak v námořní bitvě. Zvednul jsem několikrát hlas. Za to mi moje hlasivky nepoděkují. Mám podezření, že dvojčata v obchodě sebrala špunty do uší. Musím koupit amplion. Večer vytíráme se ženou potopu v koupelně a já už jsem přešel na modlení, aby obě naše děti usnuly rychle. Po šestém pokusu se buď napít nebo vyčůrat přemýšlím o rozbití záchodu i všech umyvadel, aby se na něco konečně mohl vymluvit. Strašit čertem je nebudu, chci se vyspat. Ok, čert přichází za dvě minuty. Emča ho chce i ukázat. V noci jsem byl jen jednou vzhůru. Měl jsem strašidelné sny.
Čtvrtek:
Ráno. Ještě to tu spí. V klidu si dojdu na WC. Omyl. Jsem přepaden i tam. Počítám, kolik mi tenhle den odumře nervů. Z chlebníku se už toho odporně růžového koně ani nepokouším vyndat, jinak bych musel chlebník rozbít. Chci tu ženu. Aspoň na půl hodiny. Ta havěť tu jen ječí a piští, smích je jak skřípání nehty o tabuli. Oběd bych zrušil. Vůbec si ho nezaslouží. Stejně půlku studeného jídla zas vyhází na zem, ale už mám donucovací prostředky. Chtějí maminku. Když maminka přijde, pro změnu chtějí tatínka. Já zrovna nechci je. Aspoň to studené kafe v pěti minutách klidu si můžu vypít. Poslední hodiny do spaní zaznamenávám všude, kde jsme jen pištění, vřískání a sliby, že už budou hodné. Ano, hodné jsou, když spí.
Pátek:
Je krátce po šesté a já mám pocit, že s přibývajícími dny jim energie spíše roste. Einstein by měl radost. Já radost nemám. Jediné, co mám, jsou červené oči a dost pochroumané nervy. Růžový poník, fialový poník, mořská panna a ovladač od televize, které jsou v chlebníku, letí rovnou do popelnice, protože tohle už teda fakt neotevřu. Kreslení je super, ale jediná velká tečka jedné z umělkyň na padesáti čistých papírech je i na můj vkus hodně. Oběd sem psát nebudu, musel bych se vypípat. Dochází mi argumenty, vzpomínám si na protiteroristickou příručku. Je taky k ničemu. Večer vyndávám z pračky další koně. Sakra, kde je zase vzaly? Pohádka je jen o hrnečku, co vařil. V posteli usínáme se ženou po první reklamě. Přes víkend zkrátka tu sílu zase musíme nabrat.

22:24 2.11.2019 Viděli jste někdy komediální seriál Raymonda má každý rád? Teď se na to s Jájou a dvojčaty díváme. Myslím, že bych si měl taky natočit nějaký KOMEDIÁLNÍ SERIÁL. Taky jsme vtipný. Tedy aspoň si to myslím. No tady na blogu to není moc vidět (tady jsem nejúspěšnější blogger ve ztrácení sledovatelů :D)
Co vy? Sledujete nějaký SITKOM? Máte oblíbený? Třeba si ho pak pustíme na doporučení...

08:27 20.8.2019 Dětem nyní zakryté uši.
Jája vařila. Dívám se do hrnců a říkám, co to bude?
"No, tak co myslíš?" ptá se mě žena.
"Vajíčka... Tady je bobkový list a nové koření..." přemýšlím. "Rajská? Koprovka!"
"Ne, no tak... KU..." chce nápovědět Jája.
Chvíli ticha.
"KUrva, já nevím..." rezignoval jsem.

19:16 8.7.2019 Seznamte se, jsem první člověk, co usnul za vteřinu za volantem na semaforech , když jsme jeli dnes z výletu v Praze. No co, ta červená trvala hrozně dlouho

21:34 7.7.2019 Na prázdniny je dobré mít nějakou knihu stále po ruce. Třeba tehdy, když chcete odstranit dotěrný hmyz. Nebo byste rádi lehké (jen 160 stran) čtení k vodě, do vlaku, v kanceláři... Tak zde, pokud ještě někdo nemá ve sbírce, má kniha Dvojčata na útěku. Je to počátek všeho, než začal tento blog a dovolil jsem si to psát po večerech (přes den jsem se na rodičovské věnoval holkám). Je v tom spousty legrace a celé je to od začátku do konce pravda

12:22 11.6.2019 Zvou mne na vyhlášení výsledků. Super. Jak to ve světě blogu a influencerů bývá, když tam nebudu, moje smůla a prezentace na bodu nula (tak jasně, tady na insta si tu tisícovku sledovatelů můžu nakreslit leda rukou na screen obrazovky), ale posuďte sami, co bych byl za otce, když 18.6., kdy se vyhlášení koná, mají naše dvojčata: od 16:00 závěrečný tanec od úžasné lektorky @gradlover (jenže ten musíme vynechat) PROTOŽE v 16:30 je rozlučka skolky s vystoupenim (a už takhle se holky s nimi nefotily, protože jsme byli pryč...) a do toho vyhlášení v 17:30 @mamablogroku jako #tatablogroku2019 Vím, co má být - být s dětmi. Užít si toho jejich štěstí a radosti s nimi. Od toho tu jsme. Jsme tu pro ně. Blog mám, abych dal radost a někdy i ponaučení, zkušenost nebo řešení vám ostatním. Vím, že blogeři jsou jako auta - nenaliješ benzín, nejedeš a pojede jiné auto. Ale k čemu mi je 100k followerů, když večer, jak půjdu spát, mě osobně v mé duši nebude nic zapsáno, protože jsem ten den a tu radost s dětmi neprožil..? Vím ale i to, co se musí, pokud tu radost chci předávat dál - jít na vyhlášení. A teď fakt jdu najít nějakou hodnou stařenku, protože TEĎ, BABI, RAĎ (to "babo" mi tam k tomu moc nesedí

13:16 1.6.2019 Dneska už od rána na Den dětí hraju svatbu

08:12 25.5.2019 Dvojčata jsou stále se mnou na sportovním kurzu se školou a musím říct že to zvládají bravurně. Holky si včera odběhly minibiatlon (běh a střelba na cíl) a večer zakončily s ostatními táborákem (na fotce s kamarádkou Nelčou) a NOČNÍ BOJOVKOU. Emca se v lese vůbec nebála, a protože jsme šli podle světýlek, přirovnala to k Jeníčkovi a Mařence

08:29 23.5.2019 Soutěž na téma "vyhraj #tatablog2019 stále pokračuje!

22:21 19.5.2019 Ahoj všem!
Tak jsem nějak nemohl vybrat úvodní foto. Nuže nebyl jsem troškař a i holky mi řekly, že by to tam daly všechno. Úvodku máme hotovou a teď k věci: už ne jenom maminy, ale i tatínkové blogeři mají svůj koutek slávy. Už zítra, tj. 20.5. začíná hlasování na https://www.mamablogroku.cz/tatablog/ a i já jsem byl nominovaný

20:24 20.3.2019 Večer se dozvídáme zajímavé zprávy.
Amálka: "Mami, a víš, že mě jeden chlapeček ve školce miluje? Ale já ho nemiluju..."
"To je krásný, Amálko. Někdo tě miluje, to je hezký ne?" rozplývá se moje žena.
"Ano, ale já ho nemiluju! Ale budu si muset zvyknout, abych ho taky milovala..."
Tatínek se do toho vloží.
"Počkej, Amálko, ale ty si zvyknout nemusíš, když nechceš!"
"NO, NA BOTY, KDYŽ MĚ TLAČÍ, SI TAKÉ MUSÍM ZVYKNOUT PŘECE..." kotruje Amálka.

10:25 18.3.2019 Nesnáším, co nám určuje dnešní žití. Honíme se za penězi (o kterých si stále myslím, že jjsou nejhorší vynález lidstva) nebo jsme unavení, když přijdeme z práce. Nemocný člověk raději nějak vstane z postele a neříká, že by se měl uzdravit. Letí totiž hned do práce, protože to je to, co právě potřebuje k tomu, aby byl on i jeho rodina spokojená, najedená, účty zaplacené.
Naproti tomu jsou tu děti. Bez starostí dospělých. Největší tragédie je, když se jim rozbije hračka nebo si odřou koleno. My v tu chvíli musíme stát při nich. Pohladit, pofoukat, spravit hračky, popovídat si.
Někdy to však nejde. Když si dáte oba horní odstavce dohromady, už to nejde skloubit. Nemůžete být na více místech. To pak člověk ztrácí nervy. Samozřejmě, dítě neví, že to stojí na vás. Musíte zaplatit elektriku, aby si mohlo dítě večer číst, nebo dívat na televizi. Aby mělo stále ohřátou vodu na koupání a podobně. Nám už zase uniká svět dětí. Spadla z nás ta deka, ten bunkr fantazie, které si naše děti berou kamkoli. Už na nás svítí jenom modré nebe a zářivé slunce nebo měsíc. Děti ale vedle měsíce vidí letět třeba slona. Zvedli jsme my někdy teď hlavu nahoru a řekli větu, kterou jsem si přál ríkat jako teenager svojí holce?
"Podívej se, padá hvězda! přej si něco!"
Když se nad tím vším zamyslíte, přijde mi na škodu, nezkusit vytvářet podmínky pro sebe i pro naše děti takové, aby ani jeden nestrádal. Chápu, nedá se to hned udělat a stojí to úsilí. Nekdy to ani nikam nevede. Třeba včera jsem se připletl k tomu, jak by to mělo asi fungovat: Dvojčata si hrála venku s kamarády a už byl čas na večeři. Jdu je zavolat. Žadoní, že prý ještě chvilku (5 minut je pro ně 5 hodin :D). Když najednou křik. Emča má sedřenou nohu. Nerozčiluji se. Nechám ji sice doskákat až ke dveřím, ale pak ji beru do náruče a říkám: "Vidíš, Emi? Víš, proč se ti to stalo?"
"Ano, tati. Kdybych tě poslechla, nemuselo se mi to stát..."
Jen přikývnu a nohu jsme v koupelně ošetřili.
Jasně, netuším, zda si z toho vzala ponaučení, že by bylo lépe nic nenatahovat a udělat to, oč se jí žádá.
Každopádně křik na děti vám akorát vezme hlasivky i iluze potomků, že vše se dá jen vykřičet. Někdy i seřezat. Ano, my jsme utahaní, nervózní, podráždění. Přemýšlíme o všem možném a to důležitější blízko nás nám uniká. Chápu, že za to nemůžeme sami. Vždyť i ten šéf, který je na vás jak pes, má doma děti. I po něm se vozí vyšší instance, ale určitě také mají děti.
Víc hlav víc ví. Napsal jsem jen krátké zamyšlení. Určutě i vy máte nějaké zkušenosti s výchovou a soužitím s potomky. Zkusme proto být, jak na sebe v práci tak i doma, hodní, milí. Třeba se nám svět změní a plolne do dětského. Já osobně se o to pokouším.

06:08 11.2.2019 Dvojčata jsou u tety. Co víc si přát. Možná tak spánek, když ráno přijedete z hraní. Cože, ona po vás žena něco chce? Jo, když už jsou doma všechny kočky, tak je chytnout a dát jim za krk cosi proti blechám? Hmmm, ranní romantiku jsem si představoval jinak. Ok. Jedná kočka, druhá... KDE je třetí. Jájiny agresivní šelma, toto zcela labilní, jednu paničku uznavající stvoření, uteklo nahoru. Není problém. Jdu ji chytit. Tak a je i třetí kočka. Uf.
"Dáš si kafe...?" Jája načíná pohodovou atmosféru. Rád přikývnu. Pak to začne. Nejmladší kočka se rozhodla zbavit visejícího exkrementu jako opilý silničáři, když malují prerušovanou čáru na vozovku. Musím to uklidit. Jdu se uklidnit nahoru, aspoň ustelu. Už spát nepůjdu.
"Co to tam tak pořád smrdí... Jájo, tys tu něco stříkala?" "Ne, proč..."
Teď už chápu, proč se poslední kočka Terezka (tohle jméno se po dnešku na ni nehodí, vymyslel jsem za tu půlhodinu úklidu daleko jiných, "hezčích") nechala tak v pohodě chytit. Našel jsem jednu louži pod postelí. Pak druhou a samozřejmě, jako nemůžou být rybníky páně Voka po jednom kousků, tak i zde bylo nalezeno poslední Bodamské jezero.
Kočky všech zemí! Nepřejte si mě!

21:46 21.1.2019 Já se z toho po***. Čtrnáct dní stačilo, aby jeden člověk ve třídě u holek ve školce zakašlal a hepčíknul a Emča je zase zpátky u začínající rýmy, kašle, možná i bolení v krku a já nevím, co dál. Jasně, jsem ve stresu. Bojím se toho jak čert kříže. Musí se pak hned všechno upravit podle toho, zda zůstane doma nebo jak to bude dál, protože babiček nemaje, musíme si vypomoci sami. To si pak říkám, jestli je nutný, aby se děti dávaly do školky (nebo i školy) i v případě nudlí u nosu a kašle, že jim plíce chrčí jak stoletému kouřákovi? Pak se nakazí dalí a další... Kde máte ty hranice vy, pokud vám děti jakkoli onemocní?

07:56 16.1.2019 Víte, že jsme s holkama taky ještě na instagramu? Jsou tam z větší části fotky, které zde na FB nenaleznete :D Taky se účet jmenuje Dvojčata na útěku a za mě musím říct, že tam neustále oběvuji Ameriku... hele, co to všechno dokáže :D :D :D (ještě, že holky neříkají: "Tati, ty jsi PC negramot..." :D)

21:33 16.12.2018 Hele ale jako fakt. Holky se doléčují z nemocí, takže ani do školky nechodí. Vykrýváme hlídání, jak jen to je možné. Do toho práce obou, vánoční shon a neklid (ale změní se na klid, to vím :D) A já pak ani už nestíhám nic psát. Přišli jsme o besídku i o dárečky od Ježíška ve školce. Svět se ale nehroutí. Zapalte si třetí svíčku na adventním věnci a jen tak se zamyslete, co vy i okolí právě potřebuje. Třeba to totiž bude jen váš úsměv ;-) Krásnou noc všem.

DVOJČATA NA ÚTĚKU

Dvojčata na útěku aneb život otce na rodičovské

Sledujte stránku na facebooku, nebo se začtěte v řádcích na zdejších stránkách, NEBO SI KNIHU, PRVNÍ DÍL (JAK TO BYLO OD ZAČÁTKU) můžete koupit zde.

OBJEDNAT KNIHU

A nebo, pokud si ke čtení chcete poslechnout muziku, vám mohu zahrát třeba do ouška - to se podívejte ZDE


BIO

Narodil se v roce 1978. Ve studiích nejdále dosáhl na vysokoškolský titul v oblasti andragogiky. Jako mlád krátce psal do novin rodného města v rubrice sportovního redaktora a několik let se účastnil literárních přehlídek (např. ocenění Novinář 97 KOLÍNSKÝCH NOVIN). S kolegou, divadelním hercem a muzikantem, vytvořil scénář pro celovečerní divadelní hudební komedii, ale i sám napsal několik hudebních pohádek. Je i muzikantem a zpěvákem na volné noze. Do listopadu 2016 byl na rodičovské s dvojčaty. Nyní, prozatím, se i nadále stará o čtyřletá dvojčata a chod domácnosti (samozřejmě i s mužskými pracemi :D )

mail: radim.keith@seznam.cz
TOPlist